Dějiny hudby - Středověk
Středověk
4.stol – 14.stol
(313 – edikt milánský - 14.stol – schizma církve)
Tři druhy společnosti
Král s vysokou šlechtou – nejvyšší společnost
šlechta vznikala z vojáku a rytířů, kteří za dobrý skutek dostali léno (pole, majetek)
začala pěstovat vlastní kulturu – tzv. aristokratická, dvorská lyrika
Klérus – všichni co se zabývali náboženstvím (mnich, kněz…)
jejich smyslem bylo šíření náboženství
při bohoslužbách zněla hudba
LITURGIE – způsob uspořádání mší, svátků, bohoslužeb (spolu s hudbou)
SEDMERO SVOBODNÝCH UMĚNÍ – hudba, teologie, filozofie – hudba byla součástí vzdělání
Kapituly a kláštery – důlržitá místa s důležitými dokumenty a uměním
Řeholí řásy (např. Benediktýni)
Poddaný lid – nejnižší vrstva
neměl přístup ke vzdělání
pohanské zvyky – velikonoce
potulní kejklíři - JOKULÁTOŘI
Raný středověk (4.stol. – 1054)
Začaly částečně zanikat římské civilizace
395 – rozdělení Římské říše (východní a západní)
476 – zánik západořímské říše
5. – 8./9.stol. – Francká říše (Francie, Německo, Itálie)
6.stol – funkce papeže – hlava křesťanství
800 – Karel Veliký korunován na císaře
1050 – Ludvík z Arezza zavedl linky
1054 – definitivní ropad církve (východní a západní)
Vrcholný středověk (11. – 14.stol.)
Církev začíná sama spravovat svůj majetek, stává se feudálem – buduje školy, kláštery-vzdělání, nemocnice
11.stol – vznik států (Francie, Anglie, Čechy…)
13. – 14. stol. – Kacířská hnutí – husictví
12. stol. – vznik a rozvoj měst, univerzity
1348 – Karlova univerzita
GREGORIÁNSKÝ CHORÁL
(8. – 9.stol.)
název podle papeže ŘEHOŘE VELIKÉHO
jednohlasý zpěv
latinské texty z bible (většinou z Žalmů), náboženská tématika
církevní tóniny s malými intervaly v melodii
z počátku se dochovával pouze ústní tradicí
pěstuje se až dodnes
SOUBOR MNOHA DRUHŮ A FOREM
Psalmodie – určitý způsob prozpívání textu (původ v greg.chorálu)
Předchůdci gregoriánského chorálu:
- římský
- mosaravský
- irský
- galikánský
- ambroziánský
Druhy gregoriánského chorálu:
SYLABICKÝ (jedna slabika – jeden tón)
MELISMATICKÝ (jedna slabika – více tónů)
Nejčastější využití: - mše (missae)
- kanonické hodinky
ORDINÁRIUM MISSAE
Kyrie (Kriste smiluj se)
Glorie (Sláva na výsostech Bohu)
Credo (vyznání)
Sanctus (svátý)
/ Benedictus / (blahoslavený)
Agnus dei (beránku boží)
PROPRIUM MISSAE (mše s proměnlivými texty)
například:
zhudebněné aleluja
offertorium
KANONICKÉ HODIKY (v klášterech, probíhali po celý den)
Laudés (ranní bohoslužby) – P.Eben
Nešpory (večerní bohoslužby)
Matutinum (noční bohoslužby)
Tropy (tropus) – časem se z nich odvíjely duchovní písně
Sekvence – zhudebnění slova Aleluja
Nová tvorba navazující na gregoriánský chorál
Rozvíjely se tak, že byly používanější než greg.chorál – v 16.stol. byly zakázány
Hudební notace ve středověku
4.-8.stol. – neobjevuje se žádný notační systém
8.-9.stol. – NEUMY - první notační záznam, zatím žádný notový klíč
- soubor teček, čárek a háčků, které se vpisovaly nad text
- žádná přesná výška nebo délka (pouze přibližně)
- pravděpodobně opisovaly ruku dirigenta - Cheironomie
kolem 1000 – CHORÁLNÍ NOTACE - přesná výška, ale zatím ne přesná délka
- Quido z Arezza – zavedl více linek
kolem 1300 – MENZURÁLNÍ NOTACE - přesná délka i výška
- černá menzura (starší) a bílá menzura
12.-13.stol. - vícehlas
SEKVENCE - zhudebnění slova aleluja, v pol.16.stolení zakázány
vyjímky:
. Viscimae pascali laudés
- Lauda Sion
- Veni creator Spiritus
- Dies Irae (den hněvu)
Stabat mater – Antonín Dvořák
ZPĚVNÍKY
Knihy s texty
Texty i s notovým zápisem
Texty bez notace - MISÁL (texty mše)
- BREVIÁŘ (texty officia)
Texty s notací - GRADUÁL (mše)
- ANTIFONÁŘ (officium)
- ŽALTÁŘ (žalmy)
Zpěv východních církví
1054 – rozštěpení církve
jednohlasý zpěv v národním jazyce
kromě biblických textů se používali i básně a próza na biblické téma
chorály i v nižších polohách
KRJUKI – notace
Vícehlas v liturgickém zpěvu
Nejasné zmínky o vícehlasu mamé už od 4.století, ale ten, který se začal zapisovat je až spíše ve druhé polovině 12.století
STÁLE JE ZAKÁZÁNA ZVĚTŠENÁ KVARTA
Nejčastěji používané: ALELUJA, RESPONSORIA, GRADUALE
Koncem 13.století – mše (vícehlas)
NOTER DAME – centrum vícehlasu ve Francii
1.hlas – CHORÁL ( - vox proncipalis)
2.hlas – IMPROVIZACE ( - vox organalis)
ORGANUM (jednodušší způsob dvojhlasu)
Kvintové (znějí kvarty)
Kvartové (vzdálenost nesmí překročit kvartu)
Duchovní hry
Hrávaly se v kostelch, byly součástí bohoslužby
Provozovaly se vrámci liturgie 10. – 16.století v celé Evropě
Nejčastější příběhy: - Ježíše Krista (Velikonoce), O Lazarovi
- Příběh o Danielovi (vhozen do jámy lvů)
Všechno nadpřirozené a nevšední příběhy
Od 13.století se tyto hry hrály v národních jazycích
13.století – nový název MYSTERIUM
dodržoval se chorál
Duchovní píseň
Vznikly na základě veršování tropů ( - důchovní latinské písně)
Duchovní píseň - 1.sloka LATINSKY
- 2.sloka v NÁRODNÍM jazyce
CONDUCTUS - zpěv k průvodům, poutím
- jednohlasé zpěvy, které se propojily s lidovou p. a vznikla duch.píseň
V Čechách - HOSPODINE POMILUJ NY (v 11.století)
- SVATÝ VÁCLAVE (ve 12.století)
za mimořádných situací se tyto písně zařadily i do bohoslužby
JEZU KRISTE, ŠTĚDRY KNĚŽE
BÚOH VŠEMOHÚCÍ
Tyto duchovní písně byly povoleny v Čechách v rámci latinské liturgie
krleš – skomolenina Kyrie Eleison
Vlivy na duchovní píseň:
František z Assisi
Zpěv trubadúrů a truvérů
Lidové písně a popěvky
Flagelanti – sebemrskači (při svých demonstracích zpívali písně)
Světská hudba
11. – 14.století ( v Německu až do 16.století)
TVORBA TRUBADÚRŮ A TRUVÉRŮ
Základem světské hudby byl rytmus a nejčastějším způsobem byla improvizace
Taneční hudba
První zápis až ze 13.století (ale pouze vrchní hlas bez doprovodu). Vždy se začaly hrát dvojice tancu – pomalý a rychlý (původ budoucí svity).
Formy taneční hudby:
ESTAMPIDA
DUCTIA
Světskou hudbu provozovala nejčastěji šlechta:
ceremonie (příjezd a odjezd krále)
lovy, turnaje a války
strážní služba (trubači na věži)
hostiny a slavnosti
Kromě hostin to byli trubači ze šlechtických družin.
Na hostinách hráli potulní hudebníci – nejnižší vrstva.
Na konci 14.století si šlechtici zakládali vlastní kapely.
Nástroje: PIŠTCI (píšťaly), HUDCI (strunné), DRNKACÍ (ůotny, harfy, psalterium)
Pohanské kultury:
KELTSKÁ - pěvci: Bardové, nástroj: Karmyx (kovová trubka), Chrotta
SLOVANSKÁ – pěvci: Rapsódové, nástroj: Gusli (drnkací)
GERMÁNSKÁ – pěvci Skaldové, nástroj: Lura (až 2m dlouhý zahnutý)
Vokální světská hudba
Duchovní i světské náměty si byly blízké.
Náměty:
Chvalozpěvy
Písně o významných bitvách
Smuteční zpěvy (Planctus Caroli – pro Karla Velikého)
Zhudebněná antická díla (Vergilius, Ovidius, Horacius)
Milostné písně
4. – 10-století – převládala hrdinská epika – písně o hrdinských činech
v 19.století se skladatelé často inpirovali středověkem (R.Wagner – Píseň o Nibelunzích)
od 11.století máme zápisy, ale pouze textové od pěvců (Bardove apod.)
od 10.stol. Románská epika (nejvíc 11.-13-stol.) – písně o hrdinských činnech, rytířském životě, křižáckých výpravách. Píseň o Rolandovi, Píseň o Cidovi.
V Rusku tzv.BYLINY (epické vyprávění a zpívání)
Dvorská lyrika (11.-13-století)
Hlavně ve Francii, poté jí přebírá Německo a to až do 16.století
Čemu všemu se věnovala:
- opěvovala se statečnost
- opěvovala se věrnost (oddaných k pánovi)
- canzona/chanson –opěvování lásky
- satira
- loučení milenců za svítání
- epochy o tom, že rytíři připouštějí své neúspěchy u žen
- nešťastně vdané ženy